Život se mi nezměnil, pořád jsem na nějaké cestě, ví vycházející hvězda českého tenisu

Pondělí 23. září, půl 2 odpoledne. Hrdina nedávného Davis Cupu v Bosně a Hercegovině, vítěz juniorského US Open Jonáš Forejtek právě dodělal jednu z několika zkoušek, které ho po neuvěřitelně náročných dnech čekaly a ještě čekají tak, aby dokončil třetí ročník Sportovního gymnázia v Plzni. I to vypovídá o tom, jak bláznivé dny osmnáctileté mladík z Úlic právě zažívá. Přes svůj nabitý program v podstatě uprostřed zkoušek našel čas popsat, co v posledních dnech zažívá.

Jak se vám za poslední tři týdny změnil život?
Nezměnil, je to pořád jen nějaká cesta. Soustředím se hlavně na dospělý tenis. Jsem strašně rád, že se mi teď vedlo, ale je to spíše dobré na sebevědomí a získání dalších zkušeností. Vím ale, že musím trénovat. Nebylo to úplně jednoduché, ale jsem hrozně rád, že se mi to takhle povedlo vyhrát US Open a pak ještě ten Davis Cup. To je ještě asi trochu větší úspěch, když je to za dospělé.

Jonáš Forejtek o videu, jak trénoval jako malý s pálkou připomínající vařečku:
"Začali jsme jí používat asi v 10 letech. Bylo to hlavně o tom, abych netrefoval míček rámem. Vždy na začátku tréninku tak 10 minut jsme se takhle rozehrávali. Využívali jsme to hlavně v zimě."

Jak jste bojoval s časovým posunem? Měl jste poměrně krátkou dobu na to, se aklimatizovat..
Z Ameriky jsme už nestíhali jet přes Česko, takže jsme letěli rovnou do Bosny. Tam jsme měli tři dny na přípravu. Nejtěžší bylo srovnat se s časem a povrchem. Taky byly i jiné míče.

Co nervozita, dostavila se?
Zpočátku byly nervy docela hodně, přecijen to byl můj první Davis Cup, ale myslím si, že jsem to zvládl docela dobře.

Po prvním dni jste měli Davis Cup skvěle rozjetý, asi jste nečekal, že půjdete ještě na kurt za stavu 2:2, že?
Když jsme vyhráli první dva zápasy, tak jsem asi už skoro opravdu nečekal, že budu hrát. Ale v momentě, kdy jsme začali prohrávat v deblu, jsem si říkal, že je možné, že nastoupím. Snažil jsem se zůstat stále připravený. Nevadilo mi, že jsem pak hrál.

Nebyl jste nervózní, když šlo o rozhodující bitvu?
Ani ne, možná jen trochu ke konci. Horší to bylo před tím prvním zápasem.

Jak moc byla specifická atmosféra v Davis Cupu?
Je to úplně něco jiného, než na turnajích. Přijde mi to lepší, hrozně se mi tam líbí. Stojí za vámi celý tým, všichni se snaží. Určitě je i dobré mít kapitána na lavičce, je zkušený a může pomoci.

Hodně fanoušků jste asi svým výkonem překvapil. Sledujete třeba jejich názory v diskusích?
Vůbec to nečtu, možná snad jednou jsem si jich třeba pět přečetl. Všeobecně ani články o mně nečtu.

Asi jste nikdy nezažil takový mediální zájem, ne?
To ne, rozhovorů jsem dal teď asi nejvíc v životě. Musím si asi zvykat.

Co vás teď čeká?
Ve středu pojedu na turnaj do Říčan a uvidíme, jak to tam půjde. Pak budu asi zase trochu chodit do školy, zase potrénuji a v říjnu poletím na juniorský turnaj mistrů do Číny.

Ještě předtím ale musíte dokončit třetí ročník ve škole. Jaké je skloubit studium se sportovním životem?
Hrozně těžké, musím dodělat ročník do konce září. Budu se snažit, abych to stihl. Chybí mi ještě pár známek z každého předmětu, trochu se budu muset více učit. Dneska (v pondělí, pozn. red.) jsem udělal angličtinu, němčinu a teď za chvíli bych ještě měl psát češtinu.

Ředitelka Sportovního gymnázia v Plzni Milena Majerová o Jonáši Forejtkovi:
„Úspěch je to obrovský, spíš famózní. Dosáhl ho pílí. Musel pracovat jak ve škole, tak na kurtu a zadařilo se. Je to svědomitý, pilný, zásadový a slušný student.“

A kdy se stíháte v takhle hektickém období učit?
Po večerech nebo mezi tréninky.

Co v letadle?
Tam se neučím, to mi vůbec nejde.

A jak na váš úspěch reagovali spolužáci?
Posílali gratulace, za to jsem rád. Je to taková trošku odměna.