Angažmá v Kunlunu nelituje, Mertlovi ale více sedí mentalita Evropanů

Má být tím, který nahradí Jana Kováře. Tomáš Mertl se vrátil do Plzně s jasným úkolem. Navázat na předloňskou spolupráci se svým kamarádem a spoluhráčem Milanem Gulašem.

Po roce jste opět vstoupil do plzeňské kabiny. Jaké to je?
Samozřejmě dobré, líbilo se mi to tu, proto jsem se vrátil. Doufám, že bude tak podařená sezóna, jako ta předloňská.

Plzeň prošla výraznou obměnou týmu. Sledoval jste to?
Samozřejmě nějaké změny jsou, to jsou ale každý rok. Věřím, že to je ku prospěchu. Letos si myslím, že ta extraliga bude hodně vyrovnaná a nabitá. Nebude to jednoduché.

Plzeň bude asi hodně spoléhat na vaši spolupráci s Milanem Gulašem. Bude to klapat jako naposledy?
Určitě. (smích)

Jak moc vás právě Milan Gulaš přemlouval k návratu?
Nebylo to takové, jako ten rok předtím, když jsem sem šel poprvé. Ale nějaké telefonáty a smsky jsme si vyměnili. Rozhodnutí bylo moje.

Měl jste i jiné možnosti nebo jste o ničem jiném, než o Plzni, nepřemýšlel?
Měl jsem to omezené v tom, že když jsem přišel poprvé, tak jsem podepsal smlouvu na tři roky. Ještě tedy tento rok mi tu běžela smlouva. Měl jsem variantu buď tady, nebo cizina.

Co vám nejvíc dalo roční působení v Kunlunu?
Viděl jsem úplně jiný svět. A oživil jsem si KHL. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel. To, že se mi nedařilo tak úplně, se odvíjelo i od týmu. Mně se hrálo dobře, ale neměl jsem tam takovou roli jako rok předtím tady v Plzni. Rozhodně ale nelituji.

Dokonce jste si zahrál i beka..
Taky, ale i to byla zkušenost. Vzpomínám na to dobře. Občas si o tom i s Tomášem Kundrátkem (obráncem Kunlunu) zavoláme.

Asi vám nebude chybět hlavně cestování, že?
Přesně tak. Před sezónou jsme měli soustředění v Čechách, pak jsme byli ještě 14 dní v Soči, do Číny se letělo, až když začala soutěž. Už po čtyřech odehraných zápasech. Nebyla ani šance se tam zabydlet, pořád jsme byli s kufrem.

Podle statistik to vypadalo, že Číňany hokej moc nezajímal..
Hráli jsme jen v Šanghaji, až poslední dva zápasy v Pekingu. Chodilo tam tak 600 diváků, žádná atmosféra.

To je jak druhá liga, ne?
Tak nějak. Určitě to bylo divné, jsme profesionálové, ale i na nás to působilo. Kolikrát přijelo pár ruských fanoušků, a byli slyšet víc.

Jak vůbec Číňané na hokej reagují?
Učí se. Vzali si tam Kanaďany, chtějí si to převzít. Těžko říci, jestli si to pak budou chtít dělat sami. Jsou snaživí.

A co mimohokejové věci?
Zajímavě. Ve městě je luxus, ale okolí je horší. Co mi tak přišlo, tak se o luxus ale moc nestarají.  Neudržují ho, radši vytvoří něco nového. Mentalita těch lidí mi ale moc neseděla, Evropané mi sedí víc. Není to místo, kde bych chtěl žít.

Byl jste v Číně sám?
Jojo, bylo to angažmá na úkor rodiny. Je to spíš celé pro svobodného člověka. Vždycky, když byla reprezentační pauza, tak jsem letěl domů.

Stíhal jste sledovat, jak se Plzni daří?
Díval jsem se na výsledky, v play-off hráli výborně.

Připravoval jste se odděleně od týmu. Jak konkrétně?
Byl jsem doma v Budějovicích. Vždycky jsme se připravovali ve skupině, ale letos se od nás oddělil Milan Gulaš, ten změnil přípravu. Takže se nám to trochu rozpadlo. Připravoval jsem se tedy převážně sám. Na led jsme ale chodili i s více klukama, jednou nebo dvakrát týdně.

Jaké to je se dostat konečně na led?
Je to dobré, člověk se těší. Víme, že začátek je složitější, ale je to nutné pro sezónu. Bude to chvíli trvat, než se to rozjede.