Cestování mi nevadí, hlásí házenkářka Simona Schreibmeierová, mladá posila DHC Plzeň - Aktuality - Sportovní Plzeň - oficiální sportovní portál města

 

 

Cestování mi nevadí, hlásí házenkářka Simona Schreibmeierová, mladá posila DHC Plzeň

Radek Kučera ()30. 8. 2022


foto: se souhlasem Simony Schreibmeierové

Byla nejlepší českou střelkyní na světovém šampionátu házenkářek do 18 let, které se na přelomu července a srpna konalo v makedonském Skopje. Dvakrát svojí brankou v samotném závěru, ve skupině s Uruguayí i potom s Argentinou dokonce až z devítky po čase, rozhodla Simona Schreibmeierová o těsném vítězství svého celku. S Brazílií zase zařídila vyrovnání. Přesto z ní po turnaji a konečném dvaadvacátém místě čišelo zklamání.

„Chtěly jsme s holkama víc,“ hlesla sedmnáctiletá levá spojka z Třeboně. Po šampionátu a krátkém oddychu už se zapojila do přípravy interligového DHC Plzeň, kde bude v nadcházejícím ročníku hostovat. A první zářijový víkend se v plzeňském dresu poprvé představí v nejvyšší ženské soutěži, symbolicky na jihu Čech v Písku.

Připomeňme si ještě světový šampionát, který byl pro vás dosavadním vrcholem kariéry. Byla jste z konečného umístění hodně zklamaná?
To máte pravdu, dvaadvacáté místo jsme určitě nečekaly, je to zklamání. Chtěly jsme s holkama víc, aspoň postoupit ze základní skupiny.

To se ale v konkurenci Uruguaye, Brazílie a Norska nepovedlo. Co k tomu chybělo?
Nebylo to až tolik, za Brazilkami jsme zaostaly jen o skóre. Rozhodla jedna neproměněná šance, jediný gól...

Když jste šly do posledního zápasu s Norskem, což je házenkářská velmoc, už jste věděly, že potřebujete uhrát alespoň remízu. Jaký to byl pocit?
Nijak nás to nesvazovalo, šly jsme do toho s plným nasazením. Chtěly jsme odehrát dobrý zápas a snažily jsme se vyhrát. Myslím, že jsme předvedly jeden z nejlepších výkonů na šampionátu, na vítězství to bohužel nestačilo.

V čem byl na turnaji herně váš největší problém?
Dělaly jsme poměrně dost technických chyb. Když nám to šlo v útočné fázi, ještě to nevadilo tolik, ale jakmile se přestalo dařit proměňovat šance, naše hra nefungovala.

Kromě evropských soupeřů jste potkávaly i házenkářsky exotické země – Uruguay, Brazílii, Argentinu. Jak se vám s jihoamerickými soupeřkami hrálo?
V tom problém nebyl, i když jsme podobných zkušeností moc neměly. Ničím nás nezaskočily, byly jsme dobře připravené. Nerozhodilo nás to, snažily jsme se předvádět svoji hru a vesměs to vycházelo. Škoda jen remízy s Brazilkami, která nás stála postup.

Vám osobně se ale střelecky dařilo, se svým výkonem jste byla spokojená?
Takhle se to nedá říct. Každý gól se sice počítá, ale na to jsem se neohlížela. Snažila jsem se být co nejvíc prospěšná pro tým. Nekoukám na to, kolik dám branek.

Ukázala vám konfrontace se světem, na čem ještě musíte zapracovat?
Jasně. Rezervy tam jsou, v útoku i v obraně. Ale teď se nejspíš zaměřím na vylepšení svoji defenzivní činnosti, přístup k soupeřkám.

Naopak vaší silnou zbraní je střelba z dálky. Tu teď budete zdokonalovat i v interligovém DHC Plzeň, kde budete hostovat z rodné Třeboně. Berete to jako další posun v kariéře?
Samozřejmě! Vždyť já dosud hrála hlavně dorosteneckou ligu v Třeboni. Za ženy pak maximálně druhou ligu žen. Bude to změna, těším se, ale zároveň mám i respekt.

Zároveň vás čeká hodně cestování mezi Třeboní a Plzní. To vám nevadí?
A do toho ještě od září přibude studium na střední ekonomické škole v Českých Budějovicích. Ale nevadí mi to. Já jsem zvyklá, už v minulé sezoně to bylo podobné, když jsem dojížděla z Třeboně do Strakonic. V tom žádný problém nevidím. Na interligu v Plzni už se moc těším.


Sdílet