Tomáš Hořava po kariéře učí fotbal malé děti a vypomáhá i v hospodě

Radek Kučera27. 9. 2021


Foto: FC Viktoria Plzeň

Je to sotva čtvrt roku, kdy fotbalový záložník Tomáš Hořava kvůli artróze kolena třetího stupně ukončil ve 33 letech povedenou kariéru, velkou bolest už dál nechtěl překonávat. V Plzni, se kterou brněnský rodák získal tři české tituly, se stal jedním ze symbolů zlaté éry, v paměti navždy zůstane jeho výstavní trefa v Lize mistrů nahřišti Manchesteru City. Ale to už je minulost. Bývalý reprezentant Hořava se vrátil k Olomouci, kde před patnácti lety začal prvoligový účet, nedaleko v obci Svésedlice postavil dům, kam se nastěhoval se svou paní a třemi dětmi.

„Trošku mi fotbal chybí, ale se stěhováním jsem měl starosti. Máme nový dům, tam je spousta práce. Teď rozjíždím tréninky, děti začaly chodit do školy. Ani jsem nepocítil, že jsem skončil s velkým fotbalem. Rozhodně to není tak, že bych neměl co dělat. Ba naopak,“ popisoval nedávno Tomáš Hořava. Vyhlášený slušňák, rodinný typ, věřící člověk. A také vegetarián.

Ale občas si ještě někdy zahrajete, nebo ne?
Za Radějov na Hodonínsku, odkud pochází moje žena, si někdy zahraji třetí třídu. Hraje tam švagr, nějak to vyplynulo, neměl jsem to v plánu. Ale kamarád Dušan Helísek, který nás trénuje, se mě zeptal, jestli bych si nechtěl občas kopnout. Je fajn být pořád v kolektivu. Fotbal je radost.

Co na to říká vaše bolavé koleno?
Je to slušný. Vždycky si ho zatejpuju. Třetí třída je pomalejší, mám víc času, ale terény jsou horší. Fotbal je furt stejná hra. Chci týmu pomoct. Soupeři jsou kolikrát zakouslí, pořád se hraje o vítězství, nejsou to srandamače.

Sledujete první ligu a dva své bývalé kluby? Viktorce Plzeň i Olomouci se daří.
Když hrála nedávno Plzeň se Spartou, musel jsem tchyni vypomáhat v hospodě, takže jsem se bohužel k zápasu nedostal. Ale jinak se podívám, když je čas. Nepřekvapuje mě, že je Viktorka nahoře. Věděl jsem, že v Plzni jsou kvalitní hráči. Trenér Guľa tam dal základ, i když se mu nedařilo. Ale byl poctivý a dokázal spoustě hráčům poradit. Pokud se to budou držet, pak z toho mohou těžit. Pan Bílek jim teď dává řád v zápasech i v tréninku. A Sigma? Je tam spousta dobrých hráčů – třeba González nebo mladý Daněk. Udržet výkonnost je těžké, ale pokud to v Olomouci zvládnou, mohou hrát o poháry až do konce sezony.

To vy jste se dal na trénování dětí. Naplňuje vás to?
Chci předávat zkušenosti capartům po okolních vesnicích a všude, kde bude zájem. Obcím rozesílám maily s nabídkou tréninkových lekcí. Byl jsem za dětmi ve Velké Bystřici, pak se domluvil vedle ve Velkém Týnci. Trénování dospělých mě zatím neláká, i když nemůžu říci, že se to nikdy nestane. Z Holice jsem měl nabídku na trenérský post, ale jdu touto cestou, můžu oslovit širší záběr dětí.

Daří se to?
Začátky jsou vždycky těžké, než se o tom bude vědět. Měl jsem plán, že po kariéře se ze mě stane trenér, ale spíš na volné noze; buď budu organizovat tréninky, anebo dojedu trénovat děti, dorostence i muže. Dělat stáže a individuální tréninky. Chci předávat zkušenosti a vychovávat fotbalisty.

Jaké rady se snažíte malým kloučkům dostat do hlav?
Aby hlavně měli sebevědomí. Když jsem hrál Ligu mistrů, všechny ty hvězdy se nebály hrát. Chtěly neustále míč, nabízely se i za cenu, že něco pokazí. Klukům říkám: Buďte zdravě sebevědomí! A je jedno, že hrajete zatím jen na vesnici. Bude vás to víc bavit, když budete sebevědomí na tréninku, v zápase, ale i ve škole. Chci po nich dobrou energii, aby z fotbalu měli radost.

Zaměřujete se také na mentální koučink?
V tomto mě zásadně ovlivnil trenér Adrián Guľa v Plzni. Když trénuji tým, není na to čas, ale v individuálním tréninku se k tomu dostanu třeba při střelbě. Je důležité to vzít i přes mentální přípravu, aby tam nedával tolik myšlenek. Stane se, že zpracuje balon a dívá se. Rozdělí tu činnost – zpracování a přemýšlení o střelbě. Ale hráč to musí udělat v jedné energii, v jednom pohybu kontinuálně. Tak to dělají dobří hráči, automaticky a nepřemýšlí o tom.


Sdílet