Stolní tenistka Dana Čechová vyrůstala v Hodoníně, teď už trénuje talenty v Plzni

Narodila se před šestatřiceti lety jako Dana Hadačová v Hodoníně. Tam také vyrostla ve skvělou stolní tenistku, českou nejvyšší soutěž si zahrála také ve Vlašimi, Frýdlantu a dnes již neexistujícím klubu z Horní Suché. Odtud v roce 2004 odešla na dlouhé zahraniční angažmá do Německa, kde hájila barvy klubu TTG Bingen/Münster-Sarmsheim. Osud ale účastnici olympijských her v Pekingu 2008 a v Londýně 2012, bronzovou medailistku z ME družstev 2009 a 2013 i několikanásobnou českou šampionku ve dvouhře i čtyřhře nakonec zavál na západ Čech. V roce 2012 se provdala za plzeňského stolního tenistu Romana a příjmení změnila na Čechová, o tři roky později se jim narodila dcerka Gábina.

Zatímco manžel Roman je místopředsedou Akademie individuálních sportů, Dana se věnuje dětem v Regionálním centru mládeže, přestože ještě aktivní kariéru zdaleka nepověsila na hřebík. "S Danielou Smutnou jsem vedla tréninky dětí na Sokole Plzeň V. Právě ona mě oslovila, zda bych nechtěla vést i krajský výběr v regionálním centru. Většinu dětí jsem znala buď z Plzně, nebo z tréninků v Klatovech, takže jsem kývla. A už máme za sebou více než dva roky," říká Dana Čechová, která zároveň studuje trenérskou licenci A na FTVS v Praze.

Startovala jste na letošních Evropských hrách v Minsku i na řadě turnajů po celém světě. Takže s aktivní kariérou ještě ani zdaleka nekončíte?
Kdepak, celou letošní sezonu už směřuji k olympiádě 2020 v Tokiu, kam bych se ráda nominovala. Takže z pohledu reprezentanta je to hodně náročné. Ale přesto se chci dál věnovat mladým stolním tenistům jak v Akademii individuálních sportů Plzeňského kraje, tak v Regionálním centru mládeže Plzeň. Nechci utíkat od rozdělané práce, která mě navíc naplňuje a baví.

Na letošní Olympiádě dětí a mládeže zářili i dva členové regionálního centra, Helena Sommerová a Ondřej Květon. Oba už to dotáhli z malých oddílů do české reprezentace. Je to výjimka, nebo se takových příkladů najde hodně?
Většinou je to zásluha práce jejich rodičů. Za většinou z nich totiž stojí rodič stolní tenista, který se svým dítětem pravidelně trénoval již od malinka. Vyšší tréninkové dávky se výrazně projevují ve výsledcích i výkonech. Bohužel v tak malých oddílech pak často chybí trenéři a návaznost na vyšší úroveň stolního tenisu, takže děti přecházejí do středisek. To je cesta.

Jaký denní program mají vlastně tyto mladé naděje? Je to stejné jako za vašeho sportovního dospívání?
Většina by již měla mít individuální studijní plán ve škole. Trénuje se dvoufázově, ráno dvě hodiny, odpoledne dvě hodiny. Ideálně by měl být zařazen dostatek kondičních a kompenzačních tréninků, o víkendech se hrají republikové turnaje, mezinárodní akce trvají většinou skoro celý týden. Ale pokud to mám srovnat, myslím si, že my jsme v tomto věku trénovali ještě víc...

Pomůže v růstu sportovců i takový projekt jako Akademie individuálních sportů?
Přála bych si, aby existoval v době, kdy jsem se v patnácti letech rozhodovala, co dál. Protože jsem přerostla tréninkové možnosti v mém mateřském klubu v Hodoníně. Takže to vítám, je to velká pomoc pro stolní tenis. Možnosti, které akademie nabízí, kluby jen těžko poskytnou, nemají to v dnešní době jednoduché. A bez nich je cesta na vrchol velmi těžká.

Co všechno ještě ovlivní, zda se mladí prosadí ve vrcholovém sportu?
Pevné rodinné zázemí, štěstí na trenéra, se kterým si sednete a bude opravdu rozumět stolnímu tenisu. Pevná vůle, mentální příprava a kvalitní vedení v průběhu kariéry. Je to mix všeho.

Je mentální složka tak důležitou součástí vývoje, nebo se trošku přeceňuje?
Já se ke spolupráci se sportovním psychologem dostala až ve svých 25 letech, což  je podle mě pozdě. Ale přesto se mi tvrdou prací podařilo ještě spoustu věcí naučit a změnit. Mentální příprava je důležitou složkou jak výkonu, tak i tréninku. Je stejně důležitá jako fyzický nebo technický trénink.