Tenistka Barbora Strýcová končí sezonu jako světová jednička v deblu

Od Plzeň - 7. 11. 2019


Plzeňská tenistka Barbora Strýcová zakončila svůj úžasný tenisový rok jako světová jednička ve čtyřhře. Ceněný primát si zajistila postupem do finále Turnaje mistryň v čínském Šen-čenu. Nejlepší světovou hráčkou ve čtyřhře se plzeňská rodačka stala poprvé v kariéře a ve 33 letech. Největší letošní úspěch ve čtyřhře vybojovala s tchajwanskou spoluhráčkou Sie Šu-wej triumfem ve Wimbledonu. Společně získaly celkem čtyři tituly.


„Je to neuvěřitelný moment v mé kariéře a chci moc poděkovat Sie Šu-wej, s kterou jsem odehrála většinu sezony a která mi pomohla tohoto cíle dosáhnout. Mám za sebou fantastický rok a skončit na vrcholu deblového žebříčku je úžasný pocit,“ svěřila se Barbora Strýcová, která si letos zahráli i semifinále Wimbledonu ve dvouhře.


Byla jste hodně smutná, že poslední krok, vyhrát i finále Turnaje mistryň, nevyšel?
Máme za sebou spoustu velkých výher. Proto nechci být smutná, i když to bylo těžké. Ale jsem na nás hrdá. Mě to mrzelo i kvůli tomu, že trofej pro vítězky deblu je pojmenovaná podle největší legendy našeho tenisu Martiny Navrátilové, která je pro mě i největším sportovcem.


Po prohraném finále s obhájkyněmi titulu Maďarkou Babosovou a Francouzkou Mladenovicovou vás Martina Navrátilová na kurtu mohla alespoň konejšit. Co jste si řekly?
Ptala se, jestli jsem unavená. A gratulovala mi. Povídaly jsme si o zápase, o celém turnaji. Bylo to moc příjemné, byla jsem ráda, že jsme si mohly pokecat.


Tenisový rok končí, ale další brzy začne a první velkou akcí bude Australian Open. Poletíte do Melbourne?
Poletím a budu hrát. Austrálii mám hrozně moc ráda, těším se tam. Miluji tu zemi i tamní lidi, teplo. Jinak zatím není víc co rozklíčovat. Další rozhodnutí budu dělat postupem času. Taky záleží na tom, jak se budu cítit fyzicky, tělo už se nějakým způsobem ozývá. Budu na sebe dávat pozor.


Jisté tedy je, že kariéru ještě nekončíte. Ale je tedy možné, že celou příští sezonu neodehrajete?
Řeknu to takhle: Kdyby bylo na začátku roku US Open, asi se mi tam tolik chtít nebude. Ale jelikož Austrálie je země, kterou miluju a navíc se mi tam i v historii dařilo, těším se. A vlastně i na přípravu. Nechci nic uspěchat. Myslím si, že jsem člověk, který pozná, kdy je čas odejít. A ten ještě nepřišel.


Může být před vámi i další výzva, olympijské Tokio 2020...
Je to lákadlo, veliké. Další země, kterou mám ráda, olympiáda… Ale to je až v červenci. Což je strašně daleko. Chci dělat krůček po krůčku.


Zároveň byste ale musela zvážit i návrat do Fed Cupu, do reprezentace. S tím počítáte?
Kdybych se rozhodla, že bych se chtěla zkusit na olympiádu kvalifikovat, potřebovala bych být nominovaná. Ale to jsou rozhodnutí, která ještě v hlavě moc nemám. Teď jsem se rozhodla, že dám Austrálii. Až pak budu řešit, jestli chci dát vůbec sama sobě šanci na Tokio.


Stihnete si do začátku přípravy na Austrálii vůbec odpočinout?
Loni jsme ještě hrály finále Fed Cupu a ten rok byl strašně dlouhý. Měla jsem asi deset dní dovolenou a do toho už jsem dělala kondici... Takže teď si volno udělat musím. Tělo si potřebuje odpočinout a načerpat nějakou energii.