Sportovní střelec Filip Nepejchal má světový rekord. Ale výsledek v Číně mohl být ještě lepší, tvrdí

Od Plzeň - 25. 11. 2019


Když se v sedmnácti letech dostal na olympijské hry v Rio de Janeiru 2016, ve stejném roce vyhrál juniorské mistrovství Evropy a triumfoval na Světovém poháru dospělých, čekalo se, jak sportovní střelec Filip Nepejchal takhle vysoko nastavenou laťku udrží v dalších sezonách. Rodák z Kolína a člen plzeňského klubu SSKP Rapid však potvrzuje, že jeho pozice ve světové špičce není jen krátkodobou záležitostí. Ba naopak.


Letos už získal stříbro v třípolohové střelbě na mistrovství Evropy v Boloni, kde ho porazil jen krajan Petr Nymburský. Už předtím si v disciplíně 3x40 ran s libovolnou malorážkou zajistil triumfem na Světovém poháru v Pekingu účastnické místo na olympijských hrách v Tokiu 2020. Na dalším "svěťáku" v Mnichově Nepejchal ovládl střelbu ze vzduchové pušky a na Evropských hrách v Minsku získal dva bronzy. A před pár dny s malorážkou vyhrál také finále Světového poháru v čínském Pchu-tchienu. Navíc ve finále vytvořil juniorský světový rekord 462,9 bodu!


"Jsem šťastný, mám z toho velkou radost. Finále Světového poháru se nevyhrává každý den," popisoval pak dvacetiletý český talent Nepejchal.


Váš trenér Jan Videcký prohlásil, že triumf v Čině je největší úspěch ve vaší dosavadní kariéře, souhlasíte s ním?
Je to skvělý výsledek, na finále Světového poháru jezdí jen ti nejlepší. Musím přiznat, že těžší než finále pro mě byla kvalifikace. Ve finále jsem navíc udělal juniorský světový rekord, což mě těší. Ale přesto je tam malinko výčitka. Mrzí mě, že nástřel nebyl ještě větší.


Z kvalifikace jste postoupil jako pátý, ale ve finále už jste kraloval. Jak jste klíčové rány prožíval?
Před poslední ranou jsem měl více než tříbodový náskok na Srba Sebiče. Cítil jsem, že mi to ve finále jde, ale netušil jsem, že směřuji ke světovému rekordu. Měl jsem sice náskok, jen jsem myslel na to, abych to nezkazil tak hodně, aby mě to nakonec nehodilo na druhé místo. Poslední tři rány se mi nepovedly, tím závěrem jsem si to trochu pokazil. Proto vím, že výsledek mohl být ještě lepší.


Kvalifikaci prý hodně ovlivnil nevyzpytatelný vítr. Měl jste s ním problémy i vy?
Byl opravdu hodně nečitelný, nebyl silný, ale rychle se měnil. Chvíli jsem vůbec nevěděl, co mám dělat, rány mi lítaly různě po terči. Řekl jsem si, že musím střílet v tempu, vítr se trochu ustálil a začalo mi to fungovat. Ve finále už to bylo bez problémů, jen na konci zapracovaly nervy.


Vaším velkým vzorem je zlatý olympionik Matt Emmons, americký manžel plzeňské střelkyně Kateřiny Emmons. Jak často se vídáte?
Občas se potkáme a je to moc fajn chlap. Zastaví se, popovídáme si. Jeho disciplíny vleže byly neuvěřitelné. Je proslulý, jak tam dokola sázel čisté desítky. Prostě člověk, ke kterému stále vzhlížím.


Těší vás, že jste udržel laťku vysoko od roku 2016, kdy jste se v sedmnácti dostal na olympijské hry v Brazílii? Teď se můžete těšit i na další hry v Japonsku...
Z pohledu sportovních výsledků byl ten rok rozhodně určitě velice úspěšný, asi se to ode mě nečekalo. Ale já už tehdy věřil, že v příštích letech mohu být ještě lepší. A doufám, že v tom budu pokračovat.