Nestor plzeňské atletiky Jiří Henžlík ostaví 28. ledna životní jubileum

K atletice se dostal ve svých deseti letech. Za druhé světové války byl v roce 1941 zrušen Sokol. Parta kluků bydlících poblíž nádraží Jižní předměstí využila proluky v Bendové ulici proti Centro garážím a pod vedením Oty Bartovského, který vlastnil disk a kouli, se věnovala atletice. Většina z nich byli studenti Masarykova gymnázia. Jiří Henžlík byl z nich daleko nejmladší, ale svojí postavou se jim téměř vyrovnal.

Po skončení války vstoupil do Sokola Plzeň lll. Tam dosáhl prvních úspěchů. V roce 1946 vyhrál čtyřboj mladšího žactva o přebor TJ. Příkladem mládeži byl v té době Emil Zátopek. Tak se i Jirka věnoval tréninku delších běhů. V roce 1947 zvítězil v kategorii žáků v 6. ročníku běhu kolem Chlumu. Vedle atletiky byl také brankářem družstva žáků fotbalového klubu Slovan Plzeň, který v té době měl hřiště na Karlově. Jako dorostenec skončil s kopanou a za Sokol Plzeň lll kromě atletiky hrál rovněž basketbal. V roce 1950 přestoupil za atletikou do Sokola Doudlevce a basketbal hrál za Sokol Skvrňany. V roce 1951 se na základě somatických předpokladů pro vrhače věnoval tréninku vrhačských disciplin. V roce 1953 poprvé házel kladivo v utkání Spartaku ET Doudlevce – ÚDA Praha. V roce 1954 skončil na 2. místě v hodu kladivem na přeboru DSO Slávia v Brně /dnešní univerziáda/. Rekordní rozloučení s civilem udělal při utkání Hradec Králové – Plzeň v říjnu 1954 v hodu kladivem výkonem 47,95 m.

Vojenskou základní službu nastoupil v Plzni. Oba sporty - atletiku i košíkovou - provozoval za Dům armády Plzeň. Na IV. letní armádní spartakiádě v Brně skončil v hodu kladivem na 4. místě výkonem 46,50 m. Při mezikrajovém utkání Plzeň – Karlovy Vary v Klatovech zlepšil krajský rekord v hodu kladivem na 48,52 m. V letech 1953 až 1957 byl držitelem krajského rekordu. Na svůj osobní nejlepší výkon 51,49 m dosáhl v roce 1963 v Karlových Varech.

Po skončení aktivní sportovní činnosti se začal věnovat trenérské práci.  V roce 1964 se stal trenérem lll. třídy a v roce 1968 posléze trenérem ll. třídy. První trenérský úspěch přišel již v roce 1967, kdy na přeborech ČSSR dorostu v Otrokovicích získal svěřenec Jaroslav Roubal zlatou medaili v hodu kladivem výkonem 60,60m. Další jeho svěřenec Jan Tesař skončil ve stejné soutěži i disciplíně na 6. místě. Za dobu pětapadesátileté trenérské činnosti vychoval celkem 23 mladých vrhačů, kteří se umístili na medailových místech republikového mistrovství. V roce 1975 spolupracoval na projektu otevření Střediska vrcholového sportu při TJ Škoda Plzeň. Dne 1.7.1975 bylo SVS otevřeno a sport se stal nejen jeho velkou láskou, ale i povoláním. Byl organizačně-hospodářským pracovníkem SVS, trenérem a později i vedoucím SVS mládeže. V letech 1980-1986 a 1991-1993 byl i předsedou atletického klubu Škoda Plzeň. V osmdesátých letech měl jako vedoucí SVS-M a předseda atletického klubu na starost rozšíření atletického oválu na 8 drah a položení nového škvárového povrchu. Počátkem devadesátých let několikrát požadoval na Českém atletickém svazu a investičním oddělení  ČSTV finanční dotaci na atletickou dráhu a sektory s umělým povrchem. Podařilo se to koncem roku 1993. V té době přešel stadion do majetku města Plzně. Společnými silami ČSTV a magistrátu města Plzně byla v roce 1997 slavnostně otevřena dráha a sektory s povrhem POLYTAN.

      Největších úspěchů v trenérské práci dosáhl až jako důchodce v roce 1997 jako trenér vrhačů na Sportovním gymnáziu v Plzni, kde pracoval od roku 1996. Helena Brejchová byla 10. v hodu oštěpem na mistrovství Evropy juniorů a juniorek v Lublani. Oštěpař Vít Šimeček 10. na OH evropské mládeže do 17 let v Lisabonu. Tam byl také Henžlík určen Českým atletickým svazem jako vedoucí trenér tříčlenné výpravy vrhačů, která byla nejúspěšnější z celé olympijské výpravy. V témže roce vedl ještě skupinu čtyř oštěpařek juniorek na závody Olympijských nadějí ve Varšavě. K disku také přivedl a předal první základy na SG v Plzni Elišce Staňkové, několikanásobné mistryni ČR a účastnici MS v Dauhá.

Za mimořádné úspěchy v trenérské práci obdržel „Čestný titul vzorný trenér“ v roce 1984, „Veřejné uznání l. stupně za zásluhy a rozvoj  Československé tělesné výchovy a sportu“ v roce 1989 a v roce 2006 „Ocenění za dlouholetou práci s mládeží“ od primátora města Plzně. V roce 2019 mu skončila po 55 letech trenérská licence a v 85. letech odešel do trenérského důchodu.  

I v devadesáti letech je velkým sportovním nadšencem a sleduje stále úspěchy našich reprezentantů, a to nejen v atletických disciplínách.