Jakub Sochor. Sportovní střelec, kterého učarovala jaderná chemie

Narodil se v Plzni, ale doma je odmalička v Blovicích. Tam také letos sportovního střelce Jakuba Sochora čeká maturita. Je až neskutečné, jak dokáže kloubit studium a sport na tak vysoké úrovni. I proto letos osmnáctiletý pistolář převzal v březnu na plzeňské radnici Cenu rektora Západočeské univerzity. Ta se uděluje v rámci slavnostního vyhlášení Sportovec Plzně v kategoriích žactva a dorostu, kterou ve spolupráci s městem připravuje Nadace sportující mládeže. Bere se v ní ohled právě na propojení studia a sportu. Jakuba, který je člen SSK Dukla Plzeň a svěřenec trenéra Pavla Kužvarta, učarovala jaderná chemie. Jejím základem je ostřelování určitého terče, určitého prvku v urychlovači, a to jde se sportovní střelbou dobře dohromady. Ve sbírce má mládežnické české tituly, medaile z Letní olympiády dětí a mládeže a poznal už atmosféru dospělých Světových pohárů.

Jak jste dostal ke střelbě?
Zajímavou cestou. Jako kluka mě armáda a vojáci překvapivě moc nezajímali. V nějakých 12 letech jsem zjistil při vytváření rodinného rodokmenu, že v něm máme řadu vysokých vojenských důstojníků. A od té doby mě tohle téma zajímá. Rodiče mi koupili poukaz na zážitkovou střelbu a okamžitě mě to uchvátilo. A protože se ve stejné době rozjížděla pistolářská mládež v plzeňské Dukle, nastoupil jsem k panu trenérovi Kužvartovi.

Začínáte se zároveň uplatňovat i na vědeckém poli. Je těžké tyto dvě oblasti spojit?
Přiznávám se, teď se dostávám do stavu, kdy se špatně kombinuje vrcholový sport se studiem, řekněme, vrcholové vědy. Mám před maturitou, sport jde malinko stranou. Věnuji se hlavně škole.

Co všechno zvládáte?
Nejdůležitější obor, kterému se věnuji, je jaderná chemie. Konkrétně supertěžké prvky, na jejichž výzkumu spolupracuji s katedrou jaderné chemie na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT v Praze. To je také obor, který bych chtěl do budoucna studovat. Vlastně, už mi přišel dopis, že jsem přijat. Teď už chybí jen ta maturita.

Čím konkrétním se zabýváte?
Obecně mě zajímá radioaktivita. Zabývám se nyní mapováním radioaktivních pramenů na Chebsku a to ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Takovým koníčkem je pak technologie úpravy pitné vody. K tomu mám i další zájmy. Z uměleckého hlediska se věnuji hře na saxofon a snažím se angažovat rovněž politicky.

Západočeská univerzita by nenabídla vzdělání podle Vašich představ?
Byla také jednou z možností, kam bych směřoval své působení po střední škole. Ovšem jediný obor, který mě zaujal, je jaderné inženýrství z hlediska strojního, tedy například navrhování jaderných zařízení. Ale já jsem spíš typem výzkumníka, než typem, který by rýsoval u plátna a věnoval se technickému kreslení. Chtěl bych moc poděkovat docentu Němcovi za spolupráci. Směřuji své budoucí plány do Prahy.

Zůstanete i u sportovní střelby?
Ve sportovní střelbě opouštím juniorskou kategorii, je třeba se rozhodnout. Bude to znít možná trošku hloupě, ale z hlediska budoucího uplatnění nyní v mém srdci zvítězilo vzdělání nad střelbou. I když na ni samozřejmě nezanevřu. Teď to chci skloubit v podobě Univerziády, které se, doufám, v červenci zúčastním.

Dají se znalosti z jaderné chemie uplatnit nějak při sportovní střelbě?
Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Ale když se vrátím k tomu rozhodování, s nalezením klidu při střelbě mám nyní problém. Vzhledem k desítkám projektů, kterým se věnuji. Najít si klid a čas pro střelbu je těžké. Jak říká můj trenér, je to unikátní okamžik, když přijdu na střelnici a dokážu všechny myšlenky nechat venku a při střelbě relaxuji.

Co tedy bude ve sportu dál?
Já jsem se v lednu dostal do centra sportu ministerstva vnitra v Plzni. Takže jsem, dá se říci, i v té vrcholové části sportu. Domluvili jsme se ale se zaměstnanci, že následující rok, dva budu klást důraz na školu a studium jaderné chemie. S tím, že střelbě se pak budu věnovat, jak jen to bude možné. Myslím si, že sportovní střelba je sport, který jde dělat kdekoliv a kdykoliv, takže při učení na zkoušku z elektřiny, která je největším sítem v prvním ročníku na katedře jaderné chemie, si občas na půl hodiny párkrát vystřelím, zatrénuji. A pak se zase ponořím do studia.