Výškaři si mezi sebou přejí, jsme malá rodina, vypráví atlet Jan Štefela

Má za sebou nejlepší rok v kariéře. Rok, kdy se výškař Jan Štefela posunul mezi světovou elitu. Hned na začátku sezony poprvé v kariéře překonal v hale laťku ve výšce 230 centimetrů, díky tomuhle výkonu se nominoval na halové mistrovství světa v Glasgow. Tam atlet plzeňské Škody obsadil pátou příčku, stejné umístění zopakoval na venkovním evropském šampionátu v Římě. A neztratil se ani na největším vrcholu loňského roku, také na olympijských hrách v Paříži postoupil do finále a obsadil devátou příčku.

„Nejlepší rok v kariéře, o tom žádná,“ pousmál se třiadvacetiletý rodák z moravského Krnova na nedávném vyhlášení ankety Atlet Plzeňského kraje, kterou ovládl. „Minulá sezona byla průlomová, otevřela mi dveře do světové atletiky mezi ty největší borce. Neskutečně si vážím toho, že jsem to dokázal. Teď se jen v téhle společnosti udržet,“ přál si Štefela, který je také úřadujícím českým šampionem.

Kterého z umístění v minulé sezoně si vážíte nejvíce?
Nejvíc si vážím toho, že jsem skočil 230 centimetrů v hale i venku, to považuji za svůj největší úspěch. Pro mě je to nejvíc. Zbytek už byla odměna, bez tohoto výkonu bych na těch velkých akcích nemohl startovat. Nejel bych tam.

Páté místo na halovém MS i venkovním ME, devátá příčka na olympiádě. Jak jste s těmito výsledky s odstupem spokojený?
Všechny tři mohly být i lepší. Dokud člověk nevyhraje, pořád je co zlepšovat a stále můžete být lepší.

Kde vám k tomu chybělo nejméně?
Asi na halovém mistrovství světa ve Skotsku. Tam mi stačilo skočit napodruhé 228 centimetrů a mohl jsem mít medaili. A podobné to bylo v Římě na Evropě. Kdyby se mi povedlo skočit 229 na druhý nebo i třetí pokus, i tam jsem mohl mít medaili.

Je to pro vás výzva do nové sezony?
To si netroufám říci, laťku jsem si nastavil fakt vysoko. Budu rád, pokud si loňskou formu dokáži udržet. Ale už by to chtělo konečně sbírat i ty medaile, loni mi utekly o fous.

V roce 2021 jste se stal mistrem Evropy do 23 let, už vás světová elita bere vážně?
Troufám si řici, že už ano. Kluci o mně ví, registrují, že se mnou musejí počítat na velkých akcí do velkých soubojů. Toho si moc vážím.

Je mezi výškaři spíš rivalita, nebo vládne přátelská atmosféra?
My jsme všichni kamarádi. Výškařská komunita je taková jedna minirodina. I na mítíncích Diamantové ligy si většinou všichni sedneme k jednomu stolu, pokecáme. To je na tom to nejkrásnější, v jiných disciplínách se mi něco takového nepodařilo úplně vypozorovat.

Nadcházející sezona má dva vrcholy, v březnu halové mistrovství Evropy v Nizozemí a na konci září venkovní světový šampionát v Japonsku. Jak to ovlivní přípravu?
Nijak zvlášť, příprava bude klasická. Halová sezona, pak na jaře odjedu na soustředění, odskáču nějaké venkovní závody. V červenci si dáme krátkou pauzu, pak další soustředění a tam už budeme ladit formu na mistrovství světa. Tedy pokud ně něj budu mít jistou nominaci.

Pořád si nejlépe vyčistíte hlavu při rybaření?
Hned na začátku roku jsem si vyzvedl nové papíry, co nejdříve vyrazím. Loni byl nejlepší vážený úlovek kapr, měl šestnáct a půl kilogramu. Trénuji hodně v Praze, odtud jezdím často někam k Berounce. Ale srdeční záležitost je na rodné severní Moravě, vodní nádrž Slezská Harta na řece Moravici.