Střelec Dominik Kubalík si pochvaluje švýcarskou misi: Byla to skvělá sezóna, říká

Hokejový útočník a plzeňský odchovanec Dominik Kubalík má za sebou možná zlomovou sezonu v kariéře. V dresu Ambri-Piotty se stal nejproduktivnějším i nejužitečnějším hráčem základní části švýcarské ligy, což se mu povedlo jako prvnímu Čechovi v historii, a na konci ledna na něj v NHL získalo práva Chicago od Los Angeles. A generální manažer Chicaga Stan Bowman potvrdil, že pro příští sezonu NHL počítá s českým útočníkem Dominikem Kubalíkem. "Očekáváme, že příští rok bude v našem týmu," vzkázal Bowman.

Takže velký přesun z Evropy do NHL? "Já se na to vůbec nezaměřoval a raději jsem o tom ani nechtěl vědět. Prioritou byla sezona ve Švýcarsku a pak příprava na mistrovství světa v Bratislavě," svěřil se třiadvacetiletý kanonýr Kubalík, který v dresu Plzně dvakrát za sebou ovládl tabulku střelců základní části extraligy.

Určitě vám ale neušlo, že Chichago Blackhawks začnou příští sezonu NHL v říjnu v Praze duelem s Philadelphií.
To jsem samozřejmě nemohl neslyšet, to je pravda. Je to samozřejmě super zpráva. A kdyby se mělo něco stát, že bych u toho byl přímo na ledě, tak by to bylo strašně fajn. Ale teď to řešit rozhodně nechci. Myslím si, že tyhle věci potom akorát motají hlavu a člověk začne přemýšlet o něčem jiném, než by měl.

S Ambri-Piottou jste postoupili ve švýcarské lize do čtvrtfinále, kde vás vyřadil Biel 4:1 na utkání. Panovala v klubu spokojenost?
Určitě ano. Po pěti letech, co se v klubu udělalo play off, jsme vyhráli aspoň jeden zápas, takže jsme to zase trošku posunuli. Nebyli jsme daleko, aby to dopadlo ještě lépe, protože si myslím, že jsme Biel  hodně trápili. Ale my jsme nedávali góly, v tom byl soupeř dominantní. Spíš jsme to měli vzít lépe zezadu, ale myslím si, že na to, jaký je to tým a jací jsme my, to byl velký úspěch. Sezona byla celkově super, jak týmově tak i z individuálního hlediska.

Vy jste tam jako první Čech vyhrál kanadské bodování základní části za 25 gólů a 32 asistencí, k tomu ovládl i tabulku střelců. To je obrovský úspěch, že?
Vyhrát bodování pro mě bylo trošku víc než být nejlepším střelcem, protože to není jen o gólech, ale o celkových bodech. To bylo fajn, povedlo se mi to poprvé. Ale musím říct, že když jsem se dozvěděl, že jsem vyhlášen jako nejužitečnější hráč a volili to kapitáni a hlavní trenéři, tak mě to potěšilo možná ze všeho nejvíc. Snažil jsem se v sezoně hodně věcí na své hře zlepšit.

Na čem konkrétně jste pracoval?
Defenzivní činnost u nás v pásmu mi jako útočníkovi dřív dělala velký problém. Člověk se ocitl i v minusových bodech. Posun byl znát. Dostával jsem se na konci i do situací, že jsem bránil i ve třech, což se mi nikdy předtím nestávalo. Trenér mi důvěřoval. A chtěl bych se dál zlepšovat. Vůbec se mi nemusí stát, ať už budu kdekoliv, že tam budu hrát první přesilovku. Člověk pak musí pomoct s něčím jiným.

Co přesně jste se snažil vylepšit v obranné činosti?
Hlavně jde o vykrývání prostorů a práci s holí. Abych hokejkou i tělem vykrýval co nejvíc prostoru. Hodně jsem taky zapracoval na hře v předbrankovém prostoru při oslabení. Vím, že musím být platný na obou stranách hřiště a být komplexním hráčem.

Ve švýcarské soutěži nastupuje nejproduktivnější hráč se žlutou helmou a dresem s nápisem "Top scorer" na zádech. Není to občas složité, když soupeři vědí, kdo proti nim najíždí?
Je fakt, že je člověk hodně na očích. Občas jsem si přišel i jako terč. Člověk kolikrát dostane sekyru přes nohy a ani neví, odkud přiletěla. Během zápasů jsem ale jinak moc nevnímal, co mám na sobě. Když jsem se pak ale na sebe koukal na záznamech, bylo to fakt hodně vidět.

Ještě zpět k Chicagu. Sledujete teď tým na dálku víc než předtím?
Celkově se snažím koukat na sestřihy NHL každé ráno. A sledovat od nich Kučerova nebo McDavida, to se asi podívá každý. Že bych vyloženě koukal na Chicago, to se ale zase říct nedá.