Na lavičce už mám zápisníček, hlásí Petr Štochl, kouč házenkářských mistrů - Aktuality - Sportovní Plzeň - oficiální sportovní portál města

 

 

Na lavičce už mám zápisníček, hlásí Petr Štochl, kouč házenkářských mistrů

Jakub Horyna9. 6. 2021


Má za sebou premiérovou sezonu v roli hlavního trenéra. A hned s házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje slavil titul, už pátý za posledních osm let. Bývalý skvělý gólman Petr Štochl k němu mužstvo dovedl společně s Jiřím Hynkem, dalším někdejším reprezentantem, přičemž oba měli na lavičce stejné pravomoci. V play off Talent postupně vyřadil Kopřivnici, pražskou Duklu a ve finále, stejně jako předloni, odehrál nádhernou pětizápasovou sérii s Karvinou.

Rozhodla až poslední bitva na severu Moravy, kde Plzeň vyhrála 27:23. „Když jsme tým loni přebírali, začali jsme také určité věci měnit. Je to dlouhodobější proces, snažíme se hráčům přehodit vnímání házené, upravit systémy, kombinace. K dokonalosti je ještě hodně práce. O to víc mě těší, že i tak jsme dosáhli až na titul,“ říká pětačtyřicetiletý Petr Štochl. S Plzní slavil titul už jako hráč (1998), před dvěma lety pak v roli asistenta hlavního trenéra Michala Tonara. Teď si užívá další triumf.

Dají se vaše tituly nějak porovnat? Je to v roli hlavního kouče jiné?
Určitě, člověk cítí větší zodpovědnost. S Jirkou Hynkem jsme v hale i u videa strávili spoustu času, každý den se naší práci věnovali. Oproti hráčské éře cítím, že jsem do toho víc vtažený. My musíme vymyslet taktiku, kterou se chceme prezentovat. Hráči do pak musí předvést na hřišti, ale to udělají jen tehdy, pokud budou věřit, že to, co jim říkáme, má nějaký smysl. Což není snadné, máme se pořád co učit. Já po finále říkal, že nejvíce chyb jsem viděl u sebe... Za tím si stojím.

V čem jste třeba pochybil?
Obecně se dá říci, že příliš spadávám během zápasu do emocí, žiji s mančaftem. Ale je opravdu důležité zachovat si určitý odstup. Nesmíte spadnout do toho, že jste zároveň fanoušek svého týmu. Pak vám některé věci, především reakce soupeře, na hřišti unikají. Proto už mám u sebe na lavičce papírky, zápisníček. Začal jsem si zapisovat věci, abych byl víc soustředěný. Učím se pořád. Je to dané i tím, že s Jirkou jsme oba také jako hráči byli emotivní a teď si musíme zvykat na něco jiného.

I tak sezona dopadla nadmíru dobře.
Je to krásné. Ale jak jsem říkal, herní projev je třeba ještě výrazně upravit směrem k tomu, co chceme. Všichni viděli, že to nebyla nějaká suverénní cesta ke zlatu. Semifinále i finále jsme odehráli na pět zápasů, čtvrtfinále na čtyři. Před kluky smekám, jak ty klíčové okamžiky zvládli. Zároveň vím, že příští rok to bude ještě těžší, protože soupeři rostou a obrovsky se zlepšují. Mně se moc líbila Dukla, myslím si, že v play off letos podávala nejlepší výkony ze všech.

Nakonec jste finále rozhodli v pátém utkání v Karviné. Přitom pár dnů předtím jste doma ztratili téměř vyhraný zápas, soupeř sérii srovnal a doma mohl rozhodnout. Jak těžké bylo tým znovu zvednout?
Den po tom domácím utkání jsme klukům dali úplné volno, aby si odpočinuli od házené, byli s rodinami. A už na dalším tréninku jsem cítil, že jsou všichni naladění správně. My trenéři jsme byli přesvědčení, že poslední dva zápasy už jsme byli lepší. Bylo to jen o nás, jak se k tomu postavíme. Věřil jsem, že jestli v Karviné odehrajeme dobrý zápas, páté finále zvládneme. A to se povedlo.

Jedna zajímavost. Poslední zápas v Karviné byl zároveň jediný v play off venku, který jste vyhráli v normální hrací době. Předtím v Kopřivnici, v Praze na Dukle i v Karviné jste uspěli až v sedmimetrovém rozstřelu.
Však jsem si také po finále vyslechl, že jsme Karvinou vlastně dokázali porazit jen jednou. Stejně jako před dvěma lety, kdy jsme o titulu proti stejnému soupeři rozhodli v sedmičkách. Já tedy nesouhlasím. My jsme ty zápasy prostě vyhráli! Jestli je to v normální hrací době, v prodloužení nebo na sedmičky, není podstatné. Takhle jsou pravidla daná, sedmičky jsou součástí play off. Stejně jako jsou v zápase taktické věci, například hra sedm na šest, tohle je další herní situace. A to, že jsme vyhráli všechny série sedmiček, není náhoda. Poctivě jsme je trénovali. Bylo určeno osm hráčů, z nich jsme pak vybírali pět exekutorů. A také naši gólmani se na střelce soupeře pečlivě připravovali.

Vzpomněl jste si v Karviné i na to, že právě tam jste před 23 lety vyhrál svůj první mistrovský titul?
Samozřejmě. Byl jsem u toho já, můj brácha Honza i Áda Blecha, který tehdy finálovou sérii svým gólem rozhodl. Teď jsme všichni tři jeli do Karviné a říkali si, že by bylo moc fajn znovu si odvézt zlato. Jsem strašně rád, že se to povedlo.

Letos jste vynechali účast v evropských pohárech. Vrátíte se teď do nich?
Chceme. Letos to bylo složité, nikdo nevěděl, jak se bude kvůli covidu hrát, za jakých podmínek. Na podzim už si poháry chceme vyzkoušet. Liga mistrů ani Evropská liga reálné nejsou, ty jsou pro nás nedosažitelné i co se týká podmínek, zázemí, haly. Ale vzniká ještě třetí soutěž EHF European Cup, do které se přihlásíme. Mezinárodní konfrontaci potřebujeme, abychom se posunuli zase o kousek dál. I přípravné zápasy před novou sezonou plánujeme tak, že se utkáme především se zahraničními soupeři.


Sdílet