První společné PLAY-OFF paraflorbalu a powerchair hockey přinese divákům silný sportovní zážitek | Sportovní Plzeň

 

 

První společné PLAY-OFF paraflorbalu a powerchair hockey přinese divákům silný sportovní zážitek

Marie Osvaldová10. 5. 2022


Marie Osvaldová


Život na vozíčku si řada z nás nedovede představit a je fakt, že člověk s postižením může ztrácet sebedůvěru, zájem o seberealizaci i o dění kolem sebe. Často tento stav může vést i k tomu, že člověk upadne do deprese. Výbornou terapií je v tomto případě sport, který člověka motivuje k aktivnímu životu a dosahování cílů, o čemž se přesvědčí ve dnech 12. – 14. května diváci historicky první společné PLAY-OFF paraflorbalu a powerchair hockey v hale TJ Lokomotiva Plzeň.

O tom, že je florbal vozíčkářů atraktivním sportem, který pomáhá lidem s postižením začlenit se nejen do kolektivu hráčů, ale i do společnosti, svědčí to, že ho jako doplňkový sport vyhledávají i mnozí úspěšní sportovci a paralympionici. Navíc tento sport přitahuje i tím, že společně mohou hrát muži a ženy, kteří spolu tvoří smíšená hráčská družstva. Powerchair hockey je pak pojmenování pro florbal na elektrických vozících a je pro hráče s největším pohybovým omezením. V České republice se hraje od roku 2002, ale jeho počátky můžeme vystopovat už v sedmdesátých letech minulého století v Nizozemí.

Pořadateli této výjimečné akce jsou Český paraflorbal z.s. (www.paraflorbal.cz) a Česká federace powerchair hockey z.s. (www.powerchairhockey.cz) a jejím generálním partnerem je Česká pošta. Slavnostní vyhlášení se uskuteční 14. května večer v Papírně Plzeň.

„Naše aktivity se zaměřují na aktivní život vozíčkářů a lidí s handicapem a všechno, co s tím souvisí. To znamená sport, práce, rodina, zábava, bezbariérovost a hlavně odbourávání předsudků, protože společnost je plná předsudků. Je to také hodně o propojování světů. Jsou sportovci a parasportovci, ale prostě jsme všichni sportovci. Někdo hraje hokej a někdo hraje parahokej. V podstatě je to ale totéž. Já například osobně nechci, aby mě lidi vnímali jako „jé on je na vozíku a je potřeba mu pomáhat“, aniž by si o mně něco zjistili. To, že jsem na vozíku, přece automaticky neznamená, že potřebuju pomoc. Já můžu pomáhat druhým nebo můžu být sportovec, který nepotřebuje pomoc. To jsou ty předsudky, na kterých pracujeme,“ říká ředitel turnaje Zbyněk Sýkora, který zve veřejnost a zejména mladé lidi a děti, aby se přišli podívat na vrcholné sportovní výkony.

Autor: Irena Kadlčíková


Sdílet