Plzeň začíná sbírat body, kapitán ale trpí. Každý má právo na kritiku, tlak si na sebe vyvíjím sám, říká Lev

Když se podívá na své statistiky, není to hezký pohled. Hokejisté Plzně se po doslova tragickém říjnu zvedli, v listopadu vyhráli všechny čtyři zápasy. Jenže na kontě Jakuba Lva svítí v kolonce vstřelených branek stále velká nula. "Vyhráváme, ale mě to trápí," připouštěl plzeňský kapitán po vítězném duelu s Hradcem.

Zatímco v říjnu jste šli od porážce k porážce, v listopadu je to naopak. Co se stalo?
Bavili jsme se o tom už v létě, říkali to i trenéři. Hodně věcí se změnilo, přišlo spoustu nových hráčů, byla zkrátka velká fluktulace. Teď se to nějak utvořilo a sedlo si to. Naučili jsme se hrát, co po nás trenéři chtějí. Je vidět rozdíl.

Byl to pro vás teď s Hradcem trochu speciálnější zápas?
Teď už ne tolik, jako loni. To mi psalo hodně lidí, fanoušci tam u nich si připravili i choreo. Prožil jsem tam krásné čtyři roky. Jasně, že si na ně vzpomenu, ale snažím se od toho odprostit. Smrdí to přemotivovaností. Jsem s několika hráči v kontaktu, třeba teď s Patrikem Miškářem. Založil si účet na twitteru, všechno komentuje. (směje se).

Máte dva body, ale mohli jste mít tři, kdyby vám nesebrala gól výzva hostů..
Vůbec jsem nepočítal, že by mohla přijít challenge. Byl tam souboj, nevím, co by mělo nemělo platit. Možná napíšu Tomáši Martincovi (trenérov, pozn. red.) a videotrenérovi, že mě naštvali. Chtěl jsem to mít už z krku.

Narážíte na to, že jste ještě v sezóně ani jednou neskóroval, že?
Ten tlak na sebe vyvíjím sám. Jsem zvyklý dávat nějaký počet gólů. Mám nějakou pozici, snažím se kluky nějak vést. Pracuji, makám. Jsem rád, že se daří. Ale..

Neříkáte si už s Adriánem Holešinským, který také na úvodní trefu v ročníku čeká, co udělat jinak?
Bavíme se o tom. Říkali jsme si ale, že dokud se dostáváme do šancí, tak je šance to prostě zlomit. Až tyto situace nebudou přicházet, tak z toho budeme hodně hodně špatní a začneme to ještě víc řešit.

Snášíte to líp, když se vyhrává?
Abych řekl pravdu, řeším to naopak víc a víc. Nejsem na to zvyklý. Míra Indrák, který je teď zraněný, se stal takovým hokejovým analytikem a psychologem. Říkal mi: "12 let po sobě jsi dal 14 gólů, kdo to dokáže." Psal mi, ať si za tím jdu. Pohladil mě na duši.

Vnímal jste negativní reakce fanoušků, když se nedařilo?
Jasně, dostane se to ke mně. Ale aby ke mně někdo osobně přišel, zastavil mě a řekl, že na to kašleme, to ne. Kritika byla oprávněná, každý na to má právo, protože si koupí lístek.

Co říkáte na výkony Kristianse Rubinse, od jehož návratu jste všechno vyhráli..
Je to jeden z nejdůležitějších hráčů v týmu. Za mě i charakterově skvělý kluk. Nebojí se si vzít slovo. Má něco za sebou, odehrál zápasy na mistrovství světa. Jeho zkušenosti nám pomáhají, je to rozdílový hráč.